Wohni se pro svůj starej skejt aneb Wohnout našim klientům

Staří známí pardálové Wohnout, kteří se s přibývajícími léty stali něco jako voblejzávači všech "velkých českých" fesťáků, vydali další desku.
Je ale špatná.
Tak špatná, až mě tím dost naštvali. Napadá mě několik přirovnání, ale ani jedno není ve slovníku spisovné češtiny. Holt na to budu muset jít nějak jinak.
Znáte přísloví "vařit z vody?"
Tak takhle přesně zní tahle jejich nová deska. Naprosto umělé a prázdné texty, ve kterých čerpají hlavně sami ze sebe. A to doslova. Ukázka "Čau vy, my jsme Wohnout! Musíme vstávat, sbalit přijít na sraz, nosit skládat vyrazit. Potom ladit zvučit, chvíli v šatně, před šichtou si vorazit. A pak zahrát, kalit na místě zůstat, snad se nám nic nestane. Střih, za pár hodin pod barem zní dobrý ráno Vietname." tak nějak vypovídá bez nutnosti dalšího komentáře. Největší sranda mi ale přišla, když si samotná kapela před diváky přizná, že je na tom špatně. Kde je ta její "maska", celé to "divadlo", za kterým se může schovat? Jak sami přiznávají, jejich firma je trošku v pr**li. Nezbývá než doufat, že jejich další počin se bude ubírat jiným a lepším směrem. Jestli ne, možná by se měli wohnout pod postel pro svůj starej skejt a pověsit hraní na hřebík.. anebo mají možnost stát se dalšími "páprdy českého bigbítu"...

Dirty Beaches – Badlands (2011)

Ještě nedávno jsem měl předsudky vůči „karaoke kapelám.“ Projekt, kde se skoro všechno pouští z Winampu nebo z čeho přece musí být naživo sterilní a neskutečně nudný, no ne? Letošní Creepy Teepee tenhle můj divný předpoklad obrátilo úplně vzhůru nohama. Bláznivý diskotékový hecař Terror Pigeon Dance Revolt!, dvojice Dream Boat se zpěvačkou, jejíž hlas se dotýkal andělských výšin, i nezařaditelný Dirty Beaches byli naživo nečekaně živelní a skvělí.

Poslední jmenovaný je dost zvláštní záležitost. Jde o sólo projekt Kanaďana jménem Alex Zhang Hungtai. Na kontě má několik épéček a trochu krátkou čerstvou desku s názvem Badlands.

Snažit se žánrově zařadit Badlands i celý projekt Dirty Beaches je hodně obtížný a myslím, že i trochu zbytečný – rockabilly, psychedelic, noise, lo-fi, whocares? Stejně nemá tolik cenu psát jednotlivě o osmi písních, které na desce jsou. Podstatné a zásadní je něco jiného – víc než co jiného sálá z alba atmosféra Ameriky. Alespoň teda té trochu romantický představy Ameriky, kterou mám ze všemožných filmů a knížek.

Badlands je jako rozpálená pustina s nekonečně rovnou silnicí vpředu i vzadu. 100 stupňů ve stínu. Fahrenheita, samozřejmě. Smyčky hypnoticky se opakujících podkresů jako burácející tepající motor nablýskaného Cadillacu. Zastřený zpěv jako ozvěna starého rokenrolu z šumícího autorádia. Neučesané kytarové záseky jako svištící auta řítící se ještě větší rychlostí než vy… takže si dejte cheesburger s hranolkama nebo aspoň toust s arašídovým máslem, za chvíli vyrážíme.

Creepy Teepee 2011 už minulostí

Pár větami: Byl to vážně skvělý, na české poměry nezvykle multižánrový festival. Kdo nejel, udělal chybu.

Více větami jsou zachycené zážitky touto recenzí.

Low-endová videa z kačeří zahrádky bohužel nedokáží zachytit esenci atmosféry, ale snad zanechají kladný dojem v uších creepy-netknutých posluchačů...

Zbytek videí můžete dohledat třeba zde - od hardcore přes pulzující elektro po nejlepší diskotéku...

P.V. už neO.sobně a Šansoniérka

Dvě smutné zprávy na Českých Novinách... čtěte zde a totok

První grupu asi nebavilo hrát dokola stejné písně. Na druhou stranu: těžší je odejít, než jezdit na koncerty s flaškou vodky nebo s fofrklackama.

Od Psích si pusťte třeba tenhle předlouhý příběh:





nebo pořádnej cover - nářez:



Od paní šansonu třeba čas na prázdniny