Neskutečný koncert s téměř nulovou propagací, ale se zaplněnou hospodou a s plnou podporou publika. A pak že je to prej utopie.
Koncert s kapelou, která skvotuje kdesi v Norsku les, nejí maso a neuznává politický systém.
Aparáty si staví sami. S výjimkou jednoho oldskůlového lampáče Fender (jo, musel jsem ho zmínit).
Kapela, která hraje jenom ve dvou a naprosto si vystačí. Písně kolísající v tempu jazzu od 40 do pekelně nespočitatelných XXX BPM. Zkreslení baskytary, zapojené přes pět vytavených lampových zesilovačů za sebou, které vám nakope žaludek s brutalitou bachaře z Mírovky. Smrtící rychlost trsátka překonává odpor jedné až čtyř strun. A pak že nejde hrát na basu jako na kytaru – s jejich originálním přístupem klidně.
Slova poletující okolo hlavy nikdy nepochopíte. Norština, spojená v kontextu s experimentálním hardcore a postupně se přelévající do originálního crust, je zvukově odlišný jazyk od čehokoliv, co jste dosud slyšeli. Ale tomu, co zpívají, věříte až do morku kostí.
Zvukově čistý noise se zakomponovanými melodiemi, které vás unášejí směrem k polárnímu kruhu a vyvolávají dosti známé pocity melancholie z období padajícího listí, ale zároveň jakoby dodávaly naději a hřejivé obejmutí. Dvě věci, co se vzájemně ani snad spojit nedají.
Hostina trvala hodinu a za tu celou dobu jsem neměl jediný pocit, že by mi nechutnalo. Jejich veganskou pochoutku jsem sežral bez mrknutí oka i se samotným talířem.
Kdo nezažil, neuvěří. Tahle akce byla pro mě velkou nahecovanou událostí – už jen proto, že jsem spal asi hodinu a následně mě ve škole čekalo 5 hodin útrpný matiky. Úsměv mi z tváře nevymizel, ani když mě ukolíbával brzký ranní vlak směrem do Pardubic, ani když končil týden a začínal víkend. Proto jsem chtěl tenhle report sepsat s odstupem času a ne hned po koncertě. Vnitřní pocit odolal času.
Osobně hned druhý nejintenzivnější hudební zážitek – hned po Terror Pidgeon Dance Revolt. Ale to by La Casa Fantom museli začít hrát disko… a ať už za mě radši mluví nahraná videa by me and Ká…jín, který ještě ani po téměř čtrnácti dnech nemá slov..
