Zápisky z léta, part II

Hm, když jsem předchozí příspěvek nazval sebejistě „part I,“ ještě jsem nevěděl, jakej jsem si na sebe uplet bič. Jasně, z bezprostřední časový blízkosti se zdálo těch pár hudebních událostí tohohle léta jako nadmíru zajímavý a unikátní akce, ale teď mi trochu připadá, že celkem není o čem psát. LFŠ v Uherským Hradišti měla poměrně silnej hudební program, ale já jsem se věnoval spíš filmům. V sekci němých filmů s živým hudebním doprovodem jsem viděl jenom Deník ztracené s Vložte kočku, o tom je ale fajn recenze na fullmoonzinu...

No a pak už  jen Benefit na ostravský Přednádraží na pražský Náplavce – Black Tar Jesus, Saade, Please the Trees, Bonus a Lahar – a Kotelna Fest ve Zruči – Odeur de Violettes,  noar+is+, OTK, Stevie Brufen, pak ještě naše maličkost UCHA a nějaký kluci, co měli asi rádi Offspring. Dvě menší akce bez zahraničních jmen, ale jak se tak na to dívám, zúčastněný kapely a projekty pro mě představují víceméně soupis toho zajímavějšího u nás. Že by příležitost ke shrnutí toho, co mě baví na český scéně? OK, zkusím to, ale nejspíš to nebude nic novýho  a objevnýho, možná to spíš bude v jistým ohledu nošení dříví do lesa...

Je zajímavý, že letos jsem se do Prahy na koncert dostal po roce opět na začátku srpna. Loni to byla cesta do temnýho sklepení Chapeau Rouge na Manku Kapak (z kterejch jsem tenkrát byl vodvařenej; kdybych tyhle Němce znal už na gymplu, možná bych si něco zapamatoval i z němčiny; mimochodem letos vydali výbornou desku), letos jsme se vyvalili na slunným břehu Vltavu na náplavce u Bajkazylu.

Black Tar Jesuse, co Benefit zahajoval, si pamatuju z loňskýho Creepy - týpek, co sundal  plyšovýho křečka z krku z období jeho předchozího temnýho elektronickýho projektu Tempelhof a konečně jako by se hudebně doopravdy našel. Něco ze Syda Barretta z léta 67, zasněný introvertní písně s kytarou a silným výrazem. Teď na náplavce jsem viděl tenhle projekt poprvé s kapelou, a jako by to trochu skřípalo, přes dobrý aranže si introvertnost písní s dalšími nástroji moc nerozumí a ani zvukově to tady moc nefungovalo, vokál jakoby utopený na dně Vltavy. A příznačný možná je i to, že zrovna další den vydal Kopáček jako Black Tar Jesus novou nahrávku, kterou ale udělat celou sám, bez spoluhráčů...

Saade si pamatuju jako předkapelu pražskýho koncertu Boris, kde hráli prostě přímočarý písně na neskutečně vytavený aparáty. Venku možná na hlasitosti ubrali, ale základ zůstává pořád stejnej, pohodový songy skrytý v hlasitým zvuku přebuzený kytary. To se ti musí líbit, když svítí slunce, vychutnáváš si pšeničný pivo a kolem šplouchá řeka.

Please the Trees jsou prej celkem známý energičností svých koncertů. Anebo to můžeš brát tak, že je to spíš tak trochu póza. Jasně, Havelka má dobrej hlas a velký charisma, ale házení kelímků s pivem do lidí je jednak samo o sobě pěknej voser, a za druhý to (narozdíl od plnýho klubu) na odpolední akci venku, kde se hodně diváků jenom na chvíli zastavilo cestou kolem, působí, ehm, nepatřičně. Podobně jako natáhnout za kapelu nějakej šamanskej závěs a zakrýt tím jedinečný panorama Hradčan, probleskujících pod mostem - zabít a přemalovat přirozenou atmosféru místa při vytváření nějaký svojí předem chtěný nálady. Nicméně čistě hudebně mi přišli PTT celkem spoko, Hell on Earth je stejná hitovka naživo jako na poslední desce.

To, že Bourek není žádnej skvělej zpěvák, je celkem jasná věc  ...někomu vadí errr a jinejm vadí rap ... Bonusovy koncerty tak možná působí hudebně trochu rozpačitě, ale pro mě je to vždycky spíš o celkovým vyznění. Kdyby to neznělo tak blbě, chtěl bych napsat, že je to spíš o tom naladit se na stejnou myšlenkovou vlnu... První den roku nula s Banánovou hostovačkou, Sám černou nocí prý poprvé naživo a všechno ostatní, jak má být. Pravda a láska, beze srandy.

Po setmění pak ještě Lahar, s divokým moshpitem, kdy Banán skočil do Vltavy ... A zbývá ještě zmínit, že koncert na náplavce byl benefit pro vystěhovaný obyvatele ostravskýho Přednádraží. Většinou čekáš, že se na benefičních akcích moc nevybere, vstupný dobrovolný často pro spoustu lidí znamená vstup zadax ... stejně tak když jsme v pauzách mezi kapelama seděli na břehu Vltavy s nohama visícíma nad hladinu, taky jsem nečekal, že se mezi těma drobnýma vlnkama objeví jedna zbloudilá, co mi rozmáchá boty ... vybralo se prý 35 tisíc, klobouk dolů a palec nahoru.

Kotelna Fest ve Zruči pořádají bratři Holubové z Kolína a lidi kolem nich, a jako všechny jejich akce měl i letos bezkonkurenční dramaturgii...

Odeur de Violettes není potřeba představovat. Čirý písničkářství. A pokoušet se psát cokoli dalšího by bylo jen narušení toho křehkýho kouzla.

noa+is+ jsou pro mě po Kotelně jedním z nejzajímavějších projektů, co u nás hrajou. Lo-fi, což v tomhle případě znamená hlavně starou akustiku, hnanou občas přes tak šílený efekty, že čekáš, že se každou chvíli musí rozpadnout. Naživo pak už jen basa a chvílema rozladěná foukačka. Zvláštně znepokojivý zvuk akustických nástrojů a skvělý texty. Hned stahuj desku tady.

Proslýchá se, že OTK vydávají novou desku každých pět let. Nástupce Okolo tak připadá na letošek a zdá se, že tyhle zvěsti jsou o něco spolehlivější než konec světa podle mayskýho kalendáře. Pravda je, že týpci kolem Ondřeje Ježka hrajou naživo skoro výhradně nový písně a s novým bubeníkem Víťou je to nářez jako prase. Takže nezbývá, než čekat na novou nahrávku ... Zeptej se svýho srdce, jak moc se těšíš.

Jestli je postmoderna konec velkejch vyprávění, jak říká Lyotard, tak Stevie Brufen ji spolehlivě posílá do háje. Protože Smrt Stevieho Brufena je epos. Vysoký pece, železo, chlast, kníry, velkolepý zvuky synťáku, postapokalyptická diskotéka. A v kulisách toho všeho v deseti písních příběh Stevieho Brufena. Superhrdiny, co netrpí kocovinou a bojuje proti kapitalistům prodávajícím nealkoholickou vodku... (story) Jestli si myslíte, že koncepční desky patří tak leda do sedmdesátek, tohle vás vyvede z omylu, Roger Waters se může jít hned zahrabat. A naživo zní Stevie Brufen stejně dobře, a ani špatnej zvukař to nedokáže zkazit.

A jako shrnutí a závěr? Asi nic, omlouvám se.

blacktarjesus.bandcamp.com

www.mankukapak.de

saade.bandcamp.com

bonus.temnysily.cz

odeurdeviolettes.bandcamp.com

sakraphon.cz/noartist

www.noise.cz/otk/

steviebrufen.com/‎

Zápisky z léta, part I

Přijde mi, že tohle léto mi zatím utíká nějak moc rychle. Teda ne ve smyslu, že by mi čas jen tak naprázdno protékal mezi prsty (ačkoli dneska jsem si všimnul, že se stmívá už o půl devátý, což je sakra brzo), spíš se mi zdá, že jsem zatím neměl čas nějak si utřídit různý  zážitky posledních týdnů. On/Off jakožto vrchol naší takzvaný promotérský činnosti pod hlavičkou Moth Catchers už je dávno za náma, a i když už jsme si nad fotkama, videama a reportama pohonili ego dost a dost, stejně by se ještě slušelo naposledy poděkovat Lence a [Gí]mu, kapelám, všem příchozím a pomáhajícím; prostě všem, kdo přispěli k tomu, že to i podruhé bylo (alespoň z mýho pohledu) ku*evsky vydařený odpoledne a večer.

Dál mi začínají v hlavě povážlivě blednout vzpomínky na letošní Creepy Teepee. Byl bych nerad, kdyby se mi časem všechno slilo do sledu: odpoledne fajn kytarovky/navečer taky fajn chillout/v noci párty uvnitř v hale; pokusím se teda o krapet opožděný shrnutí. Letošní Creepy pro mě bylo nový v tom, že jsme jeli s Lukášem jako dobrovolníci, čili holky pro všechno při stavění pódia, na vstupu a u distra. Na Creepy mě vždycky bavilo objevování nových, neotřelých a leckdy šílených kapel a projektů, na druhou stranu vstřebat takový množství rozmanitý a neznámý hudby pro mě bývalo i trochu ubíjející. Letos tak bylo tohle všechno rozčleněný prodáváním triček a desek a obohacený poznáváním nových lidí a celkově pohledem „za,“ („Přijel Bobby Conn, kolik jich je?“ „Šest lidí z kapely, dvě děti a chůva.“). Musím říct, že jsem si to takhle hlavně a především díky lidem okolo užil daleko daleko víc.

Z kapel, co jsem na Creepy stihl, bych nerad zapomenul na Mueran Humanos, post-punkovou dvojici s tepající repetitivní basou, klávesovými plochami a dívčím vokálem ve španělštině. Skvělěj byl Serengeti, rapper, u něhož ale z mýho pohledu všechno válcovali kluk a holka za ním, co dělali v reálným čase beaty pomocí smyčkování kytary, kotrabasu, tleskání a různých dalších pazvuků. Dobrý byl i už zmíněný Bobby Conn aneb „Tyjo, Bowieho nejspíš nikdy naživo neuvidím, ale tohle mi úplně stačí.“ Fajn byla i kytarovka White Fence, příjemný chill-out s živýma bicíma Shigeto nebo elektronická temnota Noisestar & Fall of Rome. Z českých věcí jsem konečně naživo viděl brněnský Dirty Picnic (paradoxně jsem se jich dočkal až mimo Brno, hmm), dobří byli i Hissing Fauna v roli příjemný kytarovky na slunný odpoledne, víc si asi nevybavuju ... ale neměl jsem možnost vidět všechno. Naopak mě zklamali Tar...Feathers ze Švédska, což byla jedna z mála kapel, kterou jsem znal už dřív (což bývá pro mě na Creepy dost neobvyklý). Místo zvuku z desek - lehký kytarový propletání, jako stvořený pro letní výlet nebo tak něco – byli Tar...Feathers jenom nudnej kytarista a basák plus celkem nezajímavý podklad z kompu. Možná až příliš moc kapel na Creepy se vyznačuje tím, že na nahrávkách znějí úplně jinak než naživo - což může být výborná věc - ale v případě Tar...Feathers šlo o jednoznačný nemilý zklamání.

Další věc, kterou jsem trestuhodně nestihl ... Je docela pasé psát teď cokoli o kapele, která hrála před čtrnácti dny na Fluffu (na kterým jsem nebyl a ani jsem to neměl v plánu), ale stejně. Belgičtí The Black Heart Rebellion a jejich aktuální deska Har Nevo jsou pro mě jeden z velkých letošních objevů. Rozervaná emotivnost, vycházející možná prapůvodně z francouzskýho emíčka, je tady posunutá do ještě svíravější a tísnivější atmosféry. Už pozvolna najíždějící začátek první písně alba se zlověstným sípáním a funěním rozjede spolehlivý mrazení v zádech. A v podobné rovině se nese celá deska. Je to jako zběsilý tempo běhu mlžným severským lesem, když tě pronásleduje smečka vlků nakažených vzteklinou. Klidnější pasáže s klávesami (připomínající třeba široký plochy z poslední desky mystiků Om) občas sice trochu zklidní překotnej tlukot srdce, ale jde spíš o osamocený mýtiny, který v kontrastu podtrhují temnotu a hloubku okolního lesa ... you will burn like a snake, like a son of sin ... Ale dost řečí, je to celý na bandcampu: