Kazety. Vídeň. Kazety.

Když jsem byl před třemi týdny poprvé ve Vídni, samozřejmě mi to nedalo a hledal jsem, jestli zrovna není někde nějaký malý koncert, takový, jaký mívám nejradši. Nakonec jsem našel argentinskou kapelu Los Cripis s místním supportem;  a donutil jsem i svůj vídeňský doprovod, aby šel se mnou. A když jsme pak dorazili do klubu rhiz v parádním prostoru pod obloukem tramvajovýho viaduktu, samozřejmě mi to nedalo a dal jsem se do řeči s týpkem, co prodával místní distro. Protože tohle je to živoucí město, heh! (jasně, gotický katedrály taky, ale církev je už od středověku tak trapně kosmopolitní, že prostě všude vypadají stejně). Nicméně ten Vídeňan mi vyprávěl o jejich obchodu s deskama a o výborným nápadu „mixtape exchange,“ kdy kdokoli k nim do obchodu přinese kazetu se svýma oblíbenýma písněma a na oplátku odnese si nahrávku srdcovek někoho jinýho.

Na 7.září pak ještě připadl první pražský Cassette store day, který měl oslavit výročí padesáti let vynálezu tohohle média a ukázat, že ani dneska nejsou kazety ani u nás vůbec mrtvý (naopak, Planety a Black Tar Jesus přece vyšli na kazetě!).

Vlastně si uvědomuju, že patřím k čistě empétrojkový generaci. Jasně, pamatuju si pohádky a verneovky namluvený na kazetách, stejně jako sbírku přehranejch kazet Mňágy a Žďorp mojí sestry, ale zjišťuju, že prakticky od začátku doby, kdy jsem se já sám začal nějak víc zajímat o muziku, se ke mně snad všechno dostávalo čistě v elektronický podobě. Ale nechci tady opakovat to, co se teď píše o návratech k fyzickým nosičům, myslím, že je toho všude dost a dost. Převážně v tom smyslu, že všichni hipstři najednou objevují fyzický nosiče, protože je to prostě hipsterství. A u kazet je to o to větší hipsterství, protože narozdíl od vinylů ani nemaj dobrej zvuk...

Možná je to teda v mým případě taky jenom známka čirýho hipsterství, ale zjišťuju, že bych asi chtěl zažít ty starý časy kazet, kdy týpek svojí holce mohl nahrát mixtape svejch oblíbenejch písní a oba se mohli tvářit, jak je to hrozně osudový... Vlastně mám docela rád i digitální mixtapy v .zipu, co různí lidi sdílí na svoje blogy. Bývá z toho cítit příjemná osobitost, to, že si dotyčný dal s výběrem písní práci, možná na první pohled celkem zbytečně, bez nějakýho konkrétního záměru, prostě jen tak.

U kazet k tomu připadá ještě další důležitá věc, ta fyzičnost a určitá archaičnost. Dneska není zrovna složitý nasdílet komukoli cokoli, ale stejně tak je snadný se v tom všem ztratit. U kazety existuje naděje, že nahraná kazeta někomu někde nějakou dobu zůstane. A pak mě baví už jenom ta představa toho zbytečně složitýho procesu – vlastně bych musel asi všechno nejdřív vypálit na cédéčko a pak to teprve přehrát na kazetu. A celou dobu ještě uvažovat nad omezenou stopáží. A dát si práci s obalem... Možná to zní ve výsledku pořád tak trochu banálně, ale vlastně pro mě tohle všechno představuje určitou variaci na to, co zpívají Remek: „Ve světě, kde za všechno platíš, má cenu jen to, co uděláš sám.“

A jaký že má být sdělení tohohle příspěvku? Je to jednoduchý, až někdy pojedete do Vídně, nahrajte na kazetu svý oblíbený písně a stavte se v Trasformeru. Anebo si někdy dejte tu práci a zkuste prostě udělat mixtape pro někoho, koho máte rádi.

B.

PS: A abych jenom prázdně nekecal, dávám sem .zip mixtape s pár oblíbenýma písněma. A někdy zkusím sehnat kazeťák s CD-přehrávačem, abych to mohl vysmahnout na kazetu.

br_mixtape_1.zip

EDIT: Nakonec nejen z tohohle příspěvku vyplynulo, že jsme založili nový blog, prostor na mixtapes. Idea je taková, že tam jednou týdně přibude jedna mixtape, kterou pošlete. Každý čtvrtek osobní výběr písní od někoho jinýho. Je to tady: http://myxtape.blogspot.cz/