sobota 4. října 2014

Dvojkoncert v Divadle 29: Laura Luna + Zapaska

V pardubickém ostrůvku alternativní kultury, Divadle/Klubu 29, se odehrál další ze série dvojkoncertů. A jak říká Anime, „když se v Pardubicích něco děje, tak prostě musíš jít“. Tak jsem prostě šel.
Mexičanka Laura Luna lákala už popisem: iPhone, mikrosynťák monotron, gameboy, no-input mixer a modifikovaný počítač Atari. I přes barvitě popsané vybavení ale přišlo zklamaní v podobě hutných syntezátorových ploch, z nichž vyzařovalo asi takové teplo jako ze zmrzlé kachny. Přesto se tu a tam vynořily enovsky snové pasáže, které prosvětlily temnou náladu, ale nikdy ji zcela nepřebily. V těchto několika málo okamžicích se při zavřených očích před očima rozvíjel zlověstně cukrkandlový příběh á la Twin Peaks, plný rozporů a nejednoznačnosti. Občas se ozval i 4/4 rytmus, nebo spíše jeho skelet, který do neuchopitelného abstraktna vnesl alespoň částečný řád. I tak šlo ale hlavně o poslechovou záležitost, která rozhodně nikoho ze židle nezvedla. (A to i doslova, protože se při koncertu sedělo.)
Hlavní problém vystoupení vidím hlavně v příliš častém a násilném obměňování motivů, díky kterému se pak set paradoxně stával nudným. Dalším mínusem byl nulový kontakt s posluchači. Jasně nehodilo by se, kdyby slečna uprostřed skladby začala z ničeho nic řvát „Jste nejlepší!“, nicméně alespoň obyčejné Hi na úvod by bylo fajn. Rozsvěcování mobilů a jejich dlouhé čekování pak byla další věc, která atmosféře rozhodně nepřidala. Kurva lidi, mobil na 
koncertě se má vytahovat jen v případě, že chci zachytit nezachytitelné; facebook počká.

Laura Luna

Když ale nastoupila Zapaska, veškerá pozornost se už soustředila jen na pódium. Manželská dvojice z Ukrajiny dokázala rozproudit krev a židle se tak najednou staly spíše hradbou mezi interprety a posluchači, než pohodlnými trůny. I tak ale pulzující energie, která z dvojice přímo tryskala, infikovala většinu návštěvníků a donutila je alespoň ke zběsilému kývání hlavou a následně i celým tělem.
Nejvíc mě bavil hlavně souboj mužského a ženského elementu, například kombinace ďábelského beatboxu, který Pavlo ještě efektoval a Ianin éterický vokál, jenž dal vzpomenout třeba na Kateřinu Winterovou a v některých pasážích dokonce i na Björk. Hlavními hesly vystoupení byly delay a reverb, který dvojice používala jak na vokály tak na smyčky některých nástrojů. Kytara se snoubila s nabasovanými beaty z bicího automatu Akai a do toho Pavlo střídal všemožné nástroje jako kouzelník, který vytahuje králíky z klobouku. Ke slovu se dostala například miniaturní heligonka, kalimba, foukací harmonika a v jedné skladbě dokonce i píšťalka pro rozhodčí.



Ukrajinštinu neovládám a vzhledem k tomu, že většina textů byla právě v tomto jazyce, nemůžu posoudit texty. Oba hudebníci ale mluvili slovensky, takže vždy alespoň naznačili, o čem jednotlivé písně pojednávají. Když mluvili o válce naskakovala mi husí kůže. Rusko-ukrajinská hranice byla najednou až nepříjemně blízko. Naopak „veselá piesnička o zdravotnom fast-foodě“ byla skvělým oživením v jinak poměrně zadumaném (i když energickém) playlistu.
Celkově se jednalo o další z parádních dvojkoncertů v Divadle. Poklidná Laura Luna ostře kontrastovala s nesmírně rozjetým duem z Ukrajiny a já tak budu vzpomínat hlavně na jejich vystoupení. Málokdy se mi po koncertu stane, že bych nedočkavě přešlapoval ve frontě, abych si mohl koupit CD, ale v případě Zapasky nešlo jinak. Dvě kila a čau. Díky za super zážitek.

Žádné komentáře:

Okomentovat